Monthly Archives: May 2015

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: verzování konfigurace VM

Dobrý den,

vítejte u seriálu ukázek novinek ve virtualizaci Hyper-V v novém Windows Serveru jehož nová testovací verze Technical Preview 2 byla nedávno představena na konferenci Microsoft Ignite a je nyní k dispozici ke stažení z webu Microsoftu pro Vaše testování.

Jmenuji se Kamil Roman a jsem IT odborníkem se zaměřením na virtualizaci a správu systémů a v současnosti se se mnou můžete nejčastěji setkat v Počítačové škole Gopas kde působím jako lektor kurzů primárně v oblasti virtualizace.

K natočení videí mne donutilo selhání techniky na nedávno proběhlé konferenci TechEd které mi neumožnilo podělit se s účastníky o spoustu zajímavých novinek které se v nové verzi Hyper-V chystají. Rád bych tuto nepříjemnost napravil a proto se pohodlně usaďte a vychutnejte si tentokrát už bez potíží první ukázku zaměřenou na verzování konfigurace virtuálních mašin.


Úvod do verzování VM konfigurace

Vlastnost, které jste si mohli všimnout ve Windows Serveru 2012 R2 je verzování konfigurace virtuálních mašin. Né že by se dříve konfigurace neverzovala – naopak už od začátku bylo nutné rozlišit sadu funkcí přístupných virtuálním mašinám. Jenže teprve s příchodem Hyper-V manageru ve Windows server 2012 R2 došlo k zobrazení této informace v detailech zvolené VM. Co naplat že jste mohli vidět stále jen jednu a tu samou verzi a to verzi 5 – verzování jste totiž nemohli nijak ovlivnit.

Pokud jste totiž virtuální mašiny starší verze naimportovali do novějšího Hyper-V, automaticky došlo k navýšení verze a sady funkcí protože žádná předchozí verze Hyper-V nezachovávala kompatibilitu se staršími konfiguracemi virtuálních mašin. V praxi to znamenalo, že ihned po importu virtuální mašiny na novější Hyper-V došlo automaticky k updatu konfigurace virtuální mašiny. To ovšem mohlo přinést nemalé komplikace.

Jednak jste nemohli provozovat virtuální mašiny z novějšího Hyper-V na starším hostu a za druhé jste si dost mohli zkomplikovat život pokud jste provedli import starších VM na novém Hyper-V a zjistili jste, že se budete muset z nějakého důvodu vrátit zpět na starší Hyper-V. Záloha před importem či správně provedený import s duplikací by tento problém vyřešil, ale mnozí neodolali okamžitému importu a zbavili se tím možnosti návratu VM na starší verzi Hyper-V.

To už naštěstí bude minulostí. Nové Hyper-V totiž při importu zachovává verzi VM a umožňuje Vám provozovat virtuální mašiny se starší konfigurací i na novém Hypervisoru. Jinak řečeno při importu zůstane VM zachována v nezměněné podobě a bude moci využívat pouze těch funkcí, které byly dostupné v dané verzi konfigurace. Verze zůstane zachována dokud explicitně nespustíte její upgrade. To přináší samozřejmě spoustu výhod.

Jednou z hlavních výhod je cluster OS rolling upgrade, který je možný mimo jiné právě díky zachování verzí konfigurace v původní podobě – ostatně na cluster OS rolling upgrade přijde řeč později v některém z následujících videí.

Další výhodou je možnost live migrací mezi hosty různých verzí ve chvíli když už jsou někteří Hyper-V hosti upgradováni na vyšší verzi a je nutné v rámci zajištění vysoké dostupnosti provádět live migrace. Dále můžete využít migrace VM na novější host i s existujícími checkpointy a případným save statem.

Pojďme se tedy podívat podrobněji co nám verzování VM konfigurace přináší.

Import VM se starší konfigurací do nového Hyper-V TP2

Na úvod začneme importem virtuálních mašin ze staršího hosta.

Přestože je možné importovat virtuální mašiny ze starších verzí hostů, na novém hostu lze vytvořit VM pouze s nejnovější verzí konfigurace. Pro Windows Server Technical Preview 2 který je aktuálně k dispozici ke stažení z webu Microsoftu je verze konfigurace označena jako 6.2. Virtuální mašiny z Windows Serveru 2012 R2 mají označení 5.0.

Import můžete provádět klasickým způsobem přes Hyper-V manager, nebo přes Powershell. My si ukážeme import přes Hyper-V manager { Demo: Import VM se starší konfigurací přes Hyper-V manager }. V Hyper-V manageru stačí spustit import a vybrat složku ve které je umístěna VM ze staršího hosta a potvrdit import.

Informace o verzi virtuální mašiny lze nalézt jak v grafickém rozhraní, tak přímo v Powershellu { Demo: Výpis informací o verzích a možnosti konfigurace }.

Jak můžete vidět v importované virtuální mašině, tak při importu došlo i k načtení Saved state a checkpointů. To bylo dříve nemyslitelné – pokud jste chtěli importovat VM do novějšího Hyper-V, bylo nutné nejprve VM regulérně vypnout a smazat její veškeré checkpointy.
Nyní si tak tedy můžete importovat VM ze staršího Hyper-V, aniž byste se připravili o zadní vrátka. Virtuální mašina se starými checkpointy normálně funguje a můžete ji bez potíží používat.

Sada dostupných funkcí při zachování starší verze

Možná už Vás napadlo, jak je to s novými funkcemi, když zůstanete na staré verzi konfigurace. Je to jednoduché – novinky v konfiguraci budete moci využívat až po navýšení verze na aktuální. Přesvědčit se můžete třeba při nastavování production checkpoints o kterých si budeme povídat v některém z následujících videí.

Upgrade VM konfigurace

Jak tedy na upgrade? Velmi jednoduše – můžete využít přímo Hyper-V manager menu a nebo v případě hromadných updatů Powershell. Začněme ukázkou v Powershellu { Demo: Upgrade konfigurace přes Powershell a Hyper-V manager }. Jak můžete vidět, tak upgrade už s existujícím saved statem kompatibilní není. Je proto nutné při upgrade provést odstranění Saved State. K tomu nás samozřejmě Hyper-V vyzve a po odstranění Saved State už vám nic nebrání v upgrade na novou verzi. Je nutné si uvědomit, že k odstranění Saved State dojde i u checkpointů – pokud tedy máte checkpointy vytvořené za běhu virtuální mašiny, dojde ke ztrátě neuložených dat která byla v paměti.

Změny po upgrade konfigurace

Co se po upgrade změní? Budete mít k dispozici všechny nejnovější funkce, ale hlavně se Vám změní samotný konfigurační soubor.

Až dosud jste měli konfiguraci virtuálních mašin uloženu v XML souborech. Od nové verze Hyper-V se ale Microsoft rozhodl přejít na binární formu a to zejména s ohledem na zvýšení výkonnosti při práci s konfigurací. Toto rozhodnutí je založeno na zkušenostech s konfigurací v Microsoft cloudu Windows Azure, kde při obrovském množství virtuálních mašin parsování XML souborů trvalo výrazně déle než práce s binárními soubory. Dalším důvodem a to důležitějším je problém v poškozených XML souborech. XML soubory je snadné editovat i pro běžného správce a proto si sem tam někteří správci tweakovali nastavení přestože Microsoft od začátku úpravy XML konfigurace nepodporoval. Výsledkem pak byly nefunkční virtuální mašiny které bylo potřeba opravit. Díky binárnímu formátu je možné konfiguraci měnit pouze předepsaným způsobem a tím zabránit případným problémům při nepřesných úpravách XML. Pojďme si tedy ukázat jak se změna projevila v konfiguračním okně virtuální mašiny { Demo: Změny po upgrade VM konfigurace }.

 


To je z dnešní ukázky verzování VM konfigurace vše. Doufám, že se Vám první sada ukázek ze seriálu novinek v Hyper-V Technical Preview 2 líbila a budu se těšit, že se podíváte i na další zajímavé novinky, které budu postupně zveřejňovat.

Přeji Vám hezký den a brzy na shledanou!

Seriál – Novinky v Hyper-V Windows Server Technical Preview 2

Připravuji pro Vás seriál o novinkách ve Windows Serveru Technical Preview 2, který zde bude postupně vycházet. Těším se na Vaše komentáře a dotazy! Níže uvádím seznam témat na které se můžete těšit.

  • VM configuration versioning
  • Remote Management changes
  • Hot add/remove RAM
  • Hot add/remove vNIC
  • Production checkpoints
  • Powershell direct
  • ReFS
  • Online shared VHDS resize
  • Hyper-V Replica improvements
  • Storage resiliency
  • Distributed Storage QoS