Monthly Archives: June 2015

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: VM runtime memory resize

V tomto díle seriálu o novinkách v Hyper-V v TP2 se vrhneme na novinku VM runtime memory resize, která je velmi příjemným zpestřením pro mnoho Hyper-V adminů. Zajímá Vás, co ještě dalšího mohl Microsoft vymyslet, když už má fungující model statické a dynamické alokace paměti? Čtěte dál – budete příjemně překvapeni.

Doposud jste měli možnost nastavit u virtuální mašiny statickou nebo dynamickou alokaci paměti.

Při statické paměti jste určili velikost paměti, kterou pak VM měla k dispozici po celou dobu běhu. Na jednu stranu Vám to přinášelo výhodu předvídatelného výkonu, na stranu druhou jste však měli jasně stanovený limit a jeho překročení znamenalo snížení výkonu kvůli swapování uvnitř VM. Pokud tedy nároky VM na paměť s postupem času rostly, bylo nutné tuto VM vypnout, přenastavit jí paměť a poté zase spustit. To ovšem znamenalo výpadek služby.

S nástupem Windows Server 2008 R2 SP1 přišla dynamická alokace paměti a s tím spojené výhody – alokace paměti při startu a následné zohledňování potřeb virtuálních mašin za provozu bez jejich restartu. Nicméně existovala jistá omezení – mohlo se stát, že VM s dynamickou alokací paměti mohla zdivočet a ukousnout si více paměti na úkor ostatních. Také jste museli zohledňovat, že ne ve všech případech byla podpora dynamické paměti dodavatelem software povolena – typickým příkladem budiž Microsoft SQL a Exchange server.

VM runtime memory resize přináší to nej z obou světů statické a dynamické alokace paměti. Umožní Vám stanovit statické obsazení paměti, ale zároveň Vám umožní v případě potřeby za běhu virtuální mašiny velikost této alokované paměti změnit. Zjednodušeně řečeno – vyhnete se výpadku VM při nutnosti změny staticky alokované paměti.

Možná si říkáte, k čemu by Vám taková funkce mohla být. Existují dva hlavní scénáře, ale za jistých okolností tuto funkci můžete využít prakticky kdykoliv.

  1. Desktop user
    S příchodem Windows 8 přinesl Microsoft podporu pro Hyper-V na klientské systémy a umožnil tak uživatelům virtualizovat pro jejich potřeby téměř cokoliv. V novém Windows 10 tak budou moci uživatelé vytvářet VM pro potřeby testování či izolace aplikací od jejich hlavního systému a nebudou při tom muset řešit trable s dynamickou pamětí. Uživatelské počítače mají totiž většinou mnohem méně paměti a tak může být velmi užitečné přiřadit staticky určitou velikost a tu v případě potřeby jednoduše změnit
  2. VM hosting
    Hosteři virtuálních mašin si tuto funkci obzvlášť zamilují! Umožní jim nabízet určité velikosti VM mimo jiné s jasně danou statickou pamětí. Když pak bude chtít zákazník přejít na větší model VM, bude moci hoster provést změny bez výpadku VM. Ostatně s tím ruku v ruce jdou i další funkce, jako Storage a Network QoS, hot add/remove vNIC (o které si povíme příště) a hot add/remove storage na SCSI.

Jaké jsou tedy prerekvizity? Je nutné mít nastavenu statickou paměť – změnu z dynamické na statickou lze provést pouze, pokud je VM vypnuta. Následné změny velikosti statické RAM lze provádět už za chodu.

Co se týče kompatibility s operačnímy systémy uvnitř VM, tak v tuto chvíli je podpora pouze pro Windows 10 a Windows Server TP2. Uvidíme, zda-li se něco změní v následujících vydáních.

Pojďme se tedy podívat na ukázku práce s VM memory resize. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu audio záznamu – v době nahrávání jsem byl nachlazený.

To je k VM runtime memory resize vše. Příště se můžete těšit na “hot add/remove vNIC” – funkce která se bude hodit hosterům podobně jako VM runtime memory resize. Spousta dalšího nás ještě čeká! Pište mi prosím do komentářů Vaše případné dotazy a připomínky.

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: Management novinky

Dobrý den, vítám Vás u dalšího dílu seriálu ukázek novinek ve virtualizaci Hyper-V v novém Windows Serveru Technical Preview 2. V minulém díle jsme si posvítili na změny ve verzování konfigurace virtuálních mašin a jak nám to ulehčí migraci ze starších verzí Hyper-V.

Dnes se zaměříme na vzdálenou správu Hyper-V a změny v pohledu na management rozhraní virtualizačních serverů.

Změn v této oblasti není moc, ale jsou o to zajímavější a zásadnější! Jednak se mění defaultní instalované rozhraní pro správce a za druhé se mění možnosti vzdálené správy Hyper-V rolí pomocí Hyper-V manageru a Powershellu.

Změny v rozhraní pro správce

Začněme nejprve tedy rozhraním. Odjakživa jste byli zvyklí spravovat své Windows servery přes grafické rozhraní – velký poprask proto spustilo uvedení Windows Server core edic ve Windows Serveru 2008. Protože ale reálná použitelnost nebyla nijak valná a správa takových serverů byla spíše utrpením než přínosem, nedošlo k žádnému masivnímu nasazení core edic. Ve Windows Serveru 2012 se ovšem dost věcí zásadně změnilo. Microsoft nabídl nový Server Manager, který uměl vzdáleně pohodlně spravovat servery a narozdíl od Windows Server 2008 bylo možné provozovat libovolnou roli i na server core edici. Díky tomu se přece jen začaly dostávat server core edice do povědomí správců a nalézali uplatnění i v produkčních prostředích.

Protože vývoj čas od času otřese v základech i těmi nejstabilnějšími koncepty, bylo jen otázkou času kdy se toto zemětřesení odehraje v rozhraní Windows Serveru. Kdo se těšil na opravdu revoluční změny, tak se právě dočkal!

Install screen - edition choices

Install screen – edition choices

pokud při instalaci edice v doporučené volbě (viz obrázek výše), očekáváte klasické plnohodnotné rozhraní (viz obrázek níže)

Full server GUI

Full server GUI

tak mám pro Vás skvělé překvapení!

Pokud si zvolíte tuto recommended instalaci, výsledek bude velmi jednoduché rozhraní (viz video níže).

Jak můžete vidět, grafické prostředí tu nečekejte. Jedná se o doporučovaný scénář nasazení Windows Serveru! Možná si říkáte, že se v tom přeci nedá pracovat a že se v Microsoftu nejspíše jenom uklikli. Ale není tomu tak – s ohledem na možnosti automatizovaných instalací a vzdálené správy pomocí Powershellu, Server Manageru, RSATu obecně a System Center produktů, již není nutné provozovat servery s nainstalovaným grafickým rozhraním. Ostatně Microsoft šel v úklidu ještě dále a vytvořil proto novou variantu serveru nazvanou kódovým značením Nano server. O této variantě si povíme v samostatném článku, protože je toho opravdu hodně co říct.

Dobrá, řeknete si tedy, že po výběru druhé volby “…(with local admin tools)” dostanete Vámi oblíbené a staré známe grafické prostředí z Windows Serveru 2012. Nenechte se mýlit, výsledkem instalace bude toto rozhraní (viz video níže).

Asi už si začínáte uvědomovat, že pod touto volbou naleznete to čemu se ve Windows Serveru 2012 říkalo MinShell – to znamená core edice se Server Managerem a pár dalšími tooly.

Pokud Vás jímá hrůza při pohledu na volbu edic, kde žádná třetí volba pro grafické rozhraní není, tak vězte, že můžete zůstat v klidu. Grafické rozhraní se totiž dá doinstalovat pomocí Powershellu nebo Server Manageru stejně jako ve Windows Serveru 2012. Dalo by se říct, že se v instalaci prohodili MinShell a Full server GUI. Je tomu tak. Aktuálně probíhá hlasování o grafickém rozhraní a uvidíme, jestli tento výběr bude zachován i ve verzi následující.

Nové možnosti vzdálené správy a Powershellu pro Hyper-V

Pojďme se podívat na druhou část změn ve správě a tou je vzdálený management. Je třeba zmínit dvě zásadní změny:

  1. Hyper-V manager remote credentials
  2. Podpora starších Hyper-V rolí.

Hyper-V manager remote credentials Vám umožní zadat přihlašovací údaje před připojením na vzdálený server. Funkce po které správci Hyper-V volali spoustu let. Pojďme si tedy ukázat jak na to – stačí v Hyper-V manageru vyvolat dialog pro spojení na jiný server. Po vyplnění jména serveru se Vám zpřístupní možnost zadat přihlašovací údaje pro vzdálený server. Po zadání údajů už jen potvrdíte připojení (viz video níže).

Druhou změnou v managementu je podpora starších rolí a to konkrétně podpora Windows Server 2012 a Windows Server 2012 R2. Skvělou zprávou je, že nejen v Hyper-V manageru, ale i v Powershellu.

Pokud tedy spustíte Powershell a budete potřebovat pracovat se starší verzí modulu kvůli kompatibilitě se staršími skripty, stačí na začátek skriptu přidat řádek provádějící načtení staršího modulu. Nebudete díky tomu muset přepisovat starší skripty. Je ovšem dlužno říci, že se starší verzí modulu samozřejmě nebudete moci spravovat nové funkce u nových virtuálních mašin. Pojďme si ukázat jak na tom Powershell je (viz video níže).

To je z dnešního dílu zaměřeného na změny v oblasti správy Hyper-V hostů vše. Příště se můžete těšit na novinku VM runtime memory resize, která Vám zase o něco lépe pomůže konfigurovat virtuální mašiny nejen v hosterském prostředí.

Přeji Vám krásný den a těším se u dalšího dílu na shledanou!