Category Archives: Hyper-V

Seriál: Hyper-V ve Windows Server 2016 – 3. část: Powershell Direct

Na začátek se chci omluvit za pozdní vydání – nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Snad už budu do konce roku zdravý a žádný další díl nezdržím.


Minule jsem sliboval, že se v tomto díle podíváme na Nested Virtualization, ale rozhodl jsem se prohodit pořadí s funkcí Powershell Direct, protože pro Vás finišuji v souvislosti s Nested Virtualization skript, který se Vám pravděpodobně bude velmi líbit!

Powershell Direct je novinkou, která potěší mnohé Powershell-friendly administrátory, kteří sem tam potřebují něco skriptit ve virtuálních mašinách zatímco mají puštěný Powershell na Hyper-V hostu.

 

Jak to funguje?

Tato funkcionalita využívá přímého spojení do VM skrze VMBus z parent partition a tím pádem není závislá na síťovém spojení do VM, nebo nastavení firewallu ve VM. To je velmi užitečné hlavně v případech, kdy je VM nedostupná po síti, nebo když provádíte scripting na hostu nad velkým množstvím VM a nechcete řešit jak je která VM nastavená z pohledu IP adres či DNS názvů. Praktickým příkladem může být tedy VM, která je umístěná do VLAN ve které není také host, či případně VM u níž FW blokuje většinu připojení. Powershell Direct Vám umožní vytvořit session, ale stejně tak ho lze použít pouze pro poslání příkazu či bloku příkazů do VM.

 

Zabezpečení Powershell Direct

Přestože má Powershell direct skrze VMBus přímý přístup k Powershell remotingu, tak se na něj vztahují stejná pravidla jako na klasické spojení přes síť. To znamená, že aby se uživatel mohl připojit z hosta do VM, musí mít administrátorská práva ve VM! Není nutné se tedy obávat, že by mohl neautorizovaný uživatel provádět zásahy do VM přes Powershell Direct. Dále je nutné Powershell konzoli na hostu spustit s admin právy, aby bylo možné přistupovat do VM.

 

Jak to lze využít?

Využití se pro Powershell Direct vyskytuje mnoho. Jen namátkou pár možných – výpisy stavů služeb ve VM, instalace features do VM, restart služeb ve VM, refresh Group policies, konfigurace FW pravidel, reinstalace agentů, konfigurace sítí, konfigurace názvů, atd. Je toho opravdu hodně a kreativitě se meze nekladou. Věřím, že každý si najde nějaký způsob využití Powershell Direct pro sebe.

 

Praktické příklady

Jak už jsem zmínil výše, máte několik možností jak využít Powershell Direct – session, command a nebo command block.

Session Powershell Direct

Pokud se rozhodnete pro session, tak se přepínáte do VM a dokud session neukončíte, tak všechny následující vstupy zadáváte ve VM. Pro práci v session stačí zadat (viz také video níže):

Enter-PSSession –VMName “Nazev VM” -Credential “domena\ucet”

Command Powershell Direct

Pro zaslání jednoho příkazu do VM se hodí následující příkaz:

Invoke-Command –VMName “Nazev VM” -Credential “domena\ucet” {Restart-Service –Name “Spooler” -Verbose}

Scriptblock Powershell Direct

Pokud chcete ve VM provést větší množství operací, hodí se použít scriptblock. Ten může například vypadat takto:

$VMCredential = New-Object -TypeName System.Management.Automation.PSCredential -ArgumentList “WUGDays\Kamil”, (ConvertTo-SecureString -AsPlainText “tajneheslo1@” -Force)

Invoke-Command -VMName “Domain Controller 1” -Credential $VMCredential -ScriptBlock {

    Get-ComputerInfo | fl Win*

    Get-NetIPAddress | ft

    }

Další informace

Pokud se chcete dozvědět více informací, můžete čerpat například z MSDN: https://msdn.microsoft.com/en-us/virtualization/hyperv_on_windows/user_guide/vmsession

 

Kam dál?

Powershell Direct začíná být zajímavější o to víc, když přišel s dalším vylepšením a to konkrétně Powershell JEA! Jedná se o funkci, která umožní definovat co může který uživatel v Powershellu provést. Ale o tom více až v dalším článku, který vydám mimo tento seriál, protože se netýká jen Hyper-V, ale rozhodně je v něm velmi užitečný.

Příští týden už se můžete těšit na slibovaný díl o Nested Virtualization…

 

Kamil Roman

Nezávislý konzultant a školitel

WUG Days 2016 – ohlédnutí a materiály

Uplynulý víkend se v Brně konala konference WUG Days 2016, kterou na VUT FIT pořádali kamarádi z brněnského WUGu. Měl jsem příležitost si na této konferenci letos zapřednášet a také nafotit průběh této konference – ostatně právě o obsah se s Vámi chci v tomto postu podělit. Níže tedy naleznete odkaz na slibovaný skript pro vytvoření vlastního testovacího prostředí, který už je v tuto chvíli odladěný a měl by bez problémů fungovat.

Na závěr chci velmi poděkovat organizátorům za skvěle uspořádanou konferenci, která byla nabita spoustou zajímavých přednášek a speakerů. Je vidět, že si na akci dali pořádně záležet a protože je to každým rokem jenom lepší, tak se těším na další ročník! =)

Skript na vytvoření testovacího prostředí Hyper-V 2016: GitHub: Build Hyper-V test LAB – WUG Days 2016

Seriál: Hyper-V ve Windows Server 2016 – 2. část: Škálování Hyper-V

Změny ve škálování Hyper-V 2016

Hyper-V 2016 přináší ve škálování pár zajímavých změn – většina se ale týká spíše datacenter než běžných firemních zákazníků. Microsoft se snažil posunout limity nahoru s ohledem na vyšší výtěžnost hostů. Níže budu jmenovat jen změny oproti verzi 2012 R2.

Limity Hyper-V hostů

Na hostech dochází k rozšíření limitu na počet logických procesorů z 386 na 512. Další velkou změnou je navýšení podporované velikosti RAM na hostu – ze 4TB v 2012 R2 na 24TB v 2016.

Limity Failover clusterů

Ve failover clusterech nedošlo k žádné změně, takže zůstává zachován počet nódů (64) a maximální počet VM na clusteru (8 000).

Limity virtuálních mašin

Velmi podstatnou změnou je navýšení podporované velikosti RAM ve VM – úctyhodných 12TB! Tato změna se týká ale pouze VM 2. generace! U VM 1. generace zůstává zachován limit 1TB. Ruku v ruce s tím přichází i navýšení počtu virtuálních procesorů ve VM – 240 vCPU! Ale opět se to týká pouze VM 2. generace.

K jiným změnám už nedochází, ale ostatně ani není moc důvod – hodnoty které byly nastaveny ve Windows Server 2012 R2 už jsou dostatečné pro většinu případů nasazení.

Závěr

To je z tohoto dílu prakticky vše – v příštím díle se můžete těšit na pořádnou porci informací o Nested Virtualization, což je novinka, která Vám umožní provozovat Hyper-V uvnitř virtuální mašiny. Což je ideální pro testování všech možných různých funkcionalit, o kterých si budeme postupně povídat a zkoušet.

Pro podrobnější přehled limitů Hyper-V navštivte Technet: https://technet.microsoft.com/en-us/windows-server-docs/compute/hyper-v/plan/plan-for-hyper-v-scalability-in-windows-server-2016

Kamil Roman

Nezávislý konzultant a školitel

Seriál: Hyper-V ve Windows Server 2016 – 1. část: Základní informace o Hyper-V

Informace o seriálu Hyper-V 2016

Vítejte u nového seriálu zaměřeného na nové Hyper-V ve Windows Serveru 2016. Možná už jste si všimli, že na začátku tohoto týdne na konferenci Ignite Microsoft oznámil vydání finální verze Windows Serveru 2016, který je v tuto chvíli k dispozici v testovací verzi na Technet Eval Center a v říjnu má být k dispozici také v plné verzi pro nasazení pro zákazníky. Protože už je k dispozici finální verze, nastal čas Vás seznámit podrobně s novinkami.

V tomto seriálu se tedy můžete postupně těšit na blízké seznámení s Hyper-V ve Windows Serveru 2016 a to od základního přehledu, přes postupné popsání jednotlivých novinek až po praktické ukázky ve formě krátkých demíček. Seriál bude postupně uvolňován každý týden ve středu na TechnetBlogu a s drobným předstihem také na blogu autora.

Pokud nechcete čekat na novinky delší dobu, zajděte si již příští víkend na konferenci WUG Days v Brně, kde budu mít přednášku „Přehled novinek v Hyper-V 2016“. Na konferenci je bezplatná registrace a určitě tam naleznete i spoustu dalších zajímavých témat.

Pojďme se tedy podívat na první díl tohoto seriálu…

Hyper-V 2016 – kde, jak a za kolik?

Oproti předchozím verzím Windows Serveru 2012/R2 došlo k podstatné změně v licencování. Hyper-V naleznete tedy jak v edici Standard, tak Datacenter – liší se ovšem v dostupné funkcionalitě! Zatímco Standard Vám nabídne funkcionalitu, na kterou jste zvyklí z verze 2012/R2, tak Datacenter k tomu přidá významné novinky pro firmy, jako jsou Storage Spaces Direct, Storage Replica, Shielded VMs a jiné.

Zůstává zachován model licencování VMs v edici Standard počet VM: 2, v edici Datacenter neomezeně.

Výrazně se však mění model licencování fyzického hosta – nově už se nelicencují ve výše zmíněných edicích procesory, ale jádra! Výsledná cena licencí tedy vychází z celkového počtu jader v serveru. Pro zákazníky využívající Windows Server 2012/R2 je dobrou zprávou, že pokud mají 8 a méně jader na procesoru a celkově 16 a méně jader v serveru, tak se pro ně cena oproti předchozím verzím lišit nebude. Pokud však mají více jader, bude pro ně nákup Windows Serveru 2016 dražší záležitostí.

Cena za jednotlivé edice:

Edice Standard Datacenter
Cena za Open (NL) ERP licenci pro 16 jader $882 $6 155

 

Důležité je také zmínit, že pro Hyper-V bude preferováno nasazení verze Nano Server, na kterou se budou také vztahovat tyto edice a ceny.

Pro zájemce o virtualizaci Linuxových VM a VDI bude dostupný také Microsoft Hyper-V Server 2016, který je stejně jako jeho předchozí verze ke stažení zdarma.

Více o licencování jednotlivých edic naleznete v PDF Licencing Datasheet pro WS 2016 (EN).

Minimální požadavky pro nasazení Hyper-V 2016

Pokud provozujete poměrně nový hardware, můžete zůstat v klidu a nasadit nové Hyper-V na Váš server – většina funkcí Vám bude fungovat. Přesto však došlo k pár změnám, které mohou znemožnit upgrade na nové Hyper-V na starších strojích.

Nové požadavky pro běh Hyper-V bez ohledu na užívané funkce jsou:

  • 64bitové CPU s funkcí Second Level Address Translation (SLAT).
  • VM Monitor Mode extensions
  • Minimálně 4GB RAM

Pokud nebude server tyto požadavky splňovat, nebude možné roli Hyper-V nainstalovat a spustit.

Dále se mohou vyskytnout další požadavky na specifický hardware v případě využívání funkcí, jako jsou Shielded VMs nebo Discrete Device Assignment. Tento hardware zahrnuje například TPM v2.0, UEFI 2.3.1, IOMMU a jiné. Více informací naleznete v přehledu požadavků pro specifické funkcionality. Podrobněji se budeme těmto specifickým požadavkům věnovat u jednotlivých funkcí.

To je na úvod vše – příště se však můžete těšit na detaily o možnostech škálování Hyper-V. Pokud Vás seriál zajímá, sledujte pravidelně blog, přidávejte komentáře a dejte mi vědět, o jaká témata máte hlavně zájem.

 

Kamil Roman

Nezávislý konzultant a školitel

Tento článek byl publikován také na TechnetBlogu.

 

Hyper-V ve Windows Serveru 2016 – přehled novinek

Do vydání další verze Windows Serveru – tentokrát s číslovkou 2016 zbývá už jen něco málo přes měsíc ( https://blogs.technet.microsoft.com/windowsserver/2016/07/12/windows-server-2016-new-current-branch-for-business-servicing-option/ ) a proto přichází čas podívat se na novinky, které nás v nové verzi čekají.

Oblast, ve které v novém serveru přichází asi nejvíce změn je virtualizace datových center, a proto není divu, že se o novinkách v Hyper-V a funkcích s ním souvisejících mluví v poslední době snad na každém blogu. Jaké novinky to jsou? Jaké změny se chystají? To se postupem času podrobně dozvíte v seriálu věnovaném Hyper-V 2016, který bude od vydání Windows Server 2016 pravidelně vycházet na tomto blogu. Příští týden se také koná konference CoRestart (https://www.corestart.cz/) na které je celý den věnován právě všem novinkám o Hyper-V ve Windows Server 2016.

V tomto článku se Vám pokusím zevrubně nastínit, na co všechno se můžeme těšit.

 

Z čeho vychází nová verze Hyper-V?

Na úvod se sluší si říct, čím vlastně IT v posledních letech prochází. Služby se stávají komplexnějšími, hledají se možnosti automatizace a zjednodušení správy a nasazení systémů a služeb, vzrůstá poptávka po možnosti práce odkudkoliv a z čehokoliv, dochází k tlaku na snížení nákladů za IT, nepřestává se mluvit o zvýšení zabezpečení, vzrůstá poptávka po cloud řešeních a zvyšují se nároky na znalosti a přehled IT specialistů.

Situace v oblasti datacenter předurčila další směřování vývoje Hyper-V hned v několika klíčových oblastech:

  • Security:
    • Při vzrůstající komplexitě služeb a systémů je téměř nemožné zajistit správu v omezeném kruhu specialistů – je proto nutné zajistit zabezpečení prostředků a služeb, ke kterým mohou správci přistupovat.
    • Množící se útoky na služby a jejich zranitelnosti představují riziko větších škod v komplexnějších prostředích – je proto nutné zajistit izolaci služeb k snížení dopadů úspěšných útoků.
    • Zvyšující se počet zákazníků service providerů vede k riziku konfliktů služeb, většího množství bezpečnostních incidentů a problémům s komplexitou správy sítě – je nutné tyto zákazníky od sebe zcela izolovat.
    • S narůstajícím počtem případů uniklých dat je stále důležitější data zabezpečit pomocí šifrování.
  • Management:
    • S přibývajícím množstvím spravovaných služeb a systémů se stále zvyšuje potřeba automatizovat jejich správu.
    • Při stále větším důrazu na maximální dostupnost služeb je nutné zajistit co nejjednodušší řešení problémů a bezvýpadkové provádění změn.
    • Zvyšující se množství různorodých prostředí klade nároky na podporu širšího množství standardů a služeb.
    • Pro vyšší nezávislost na hardware vzrůstá potřeba abstrakce prostředků ať už sítí, nebo úložišť.
  • Performance:
    • Zvyšující se koncentrace provozovaných služeb vyžaduje optimalizace zátěže na hardware a virtualizační prostředí.
    • S blížícími se limity existujících řešení vzrůstá poptávka po nových technologiích a standardech.

Toto a ještě další se snaží nová verze Hyper-V řešit. A má k tomu spoustu nových nástrojů, technologií a možností. Jednotlivé oblasti si rozebereme níže.

 

Přehled novinek

Management

Standalone Hyper-V hosty:

  • Možnost nasazení na Nano server
    • Hyper-V je podporováno pro nasazení na Nano server a to včetně nasazení do clusterového prostředí.
  • Vylepšení Hyper-V manager konzole
    • Podpora zadání alternativních přihlašovacích údajů.
    • Podpora správy starších Hyper-V hostů až do Windows 6.2.
    • Podpora WS-MAN protokolu pro správu hostů umožňující využití CredSSP.
  • Hot Add/Remove paměti a síťových adaptérů ve VM
    • Za běhu VM lze přidávat i odebírat síťové adaptéry.
    • Za běhu VM lze měnit staticky nastavenou velikost RAM.
  • Production checkpoints
    • Vzpomínáte si, jak Vám na každém školení/blogu/přednášce říkali, ať nepoužíváte v produkčním prostředí checkpointy?! Tak to už není pravda. Nyní je používat můžete, protože u Production checkpoints dochází k vytváření checkpointů takovým způsobem, že by již neměl být problém v produkčním prostředí takový checkpoint aplikovat.
  • Verzování konfigurace VM
    • VM při vytvoření na Hyper-V hostu nabízí určitou sadu funkcí podle dané verze hosta. Je proto nutné odlišovat VM vytvořené na různých verzích Hyper-V pomocí různých verzí konfigurace. Nově se tyto verze konfigurace neaktualizují automaticky na nejnovější při spuštění na novějším hostu. Lze je díky tomu migrovat zpětně i na starší hosty. Mimo jiné se této novinky využívá i pro další významnou funkci: “Rolling cluster upgrade“.
  • Nový formát souboru konfigurace VM
    • Konfigurace VM se od nové verze konfigurace VM ukládá v binárním formátu souboru s příponou .VMCX .
  • Windows Powershell Direct
    • Umožňuje připojit se k Powershellu uvnitř VM bez účasti síťové konektivity skrze VMBus
  • Doručení Integration services pomocí Windows update
    • Vmguest.iso image už není součástí Hyper-V role, protože k instalaci a aktualizaci Integration services dochází pomocí Windows update
    • Linuxové VM již mají Linux Integration Services (LIS) zabudovány do jádra. Pro starší verze linuxových VM nabízí Microsoft ke stažení instalační package.
  • Kompatibilita s Connected Standby
    • Na základě mnohých požadavků od uživatelů a vývojářů využívajících Hyper-V na zařízeních jako je Surface Pro přidal Microsoft podporu pro Connected Stanby.
  • Discrete Device Assignment
    • Umožňuje zpřístupnit některá PCIe zařízení exkluzivně jedné VM. Díky tomu lze obejít virtualizační stack a zajistit tak rychlejší práci se zařízením. Mezi zamýšlená zařízení spadají GPU, NVMe SSD, RAID/SAS řadiče a další. Ze začátku se však na oficiální podporu dostane pouze u NVMe SSD a vybraných GPU.
  • Nested Hyper-V
    • Tato novinka necílí na uplatnění v běžném produkčním prostředí, ale je ideální do test labů, na školení a podobně. Umožňuje provozovat Hyper-V ve virtuální mašině. Můžete tak jednoduše simulovat rozsáhlejší virtualizační prostředí na jednom fyzickém stroji.

Hyper-V clustery:

  • Rolling cluster upgrade
    • Umožňuje upgrade clusteru ze starší verze Windows Serveru na nejnovější bez výpadku virtuálních mašin.
    • Podobně jako u verzování konfigurace VM i tady dochází k manuálnímu verzování úrovně clusteru. Lze také přirovnat k forest/domain functional level u AD.
    • V případě problémů při upgrade je možné provést rollback hostů bez výpadku virtuálních mašin.
  • Shared Virtual Hard disks
    • Tato funkce byla dostupná už v Hyper-V 2012 R2, ale nyní došlo k jejímu vylepšení. Je tedy nově možné sdílené VHDX disky zálohovat, replikovat v rámci Hyper-V repliky, ale dokonce i zmenšovat či zvětšovat za běhu.
  • Priorita pořadí spouštění clusterovaných VM
    • Nově můžete vytvářet sety do kterých lze umisťovat jednotlivé VM a specifikovat závislosti setů na jiných.

Performance

  • Remote Direct Memory Access (RDMA) a Switch Embedded Teaming (SET)
    • RDMA adaptéry je nyní možné připojit do virtuálního switche a snížit tím množství síťových adaptérů na hostu, které bylo dřív nutné provozovat.
    • SET umožňuje vytvářet teamy síťových adaptérů přímo nad virtuálním switchem z jednotlivých fyzických NIC. Není tedy už nutné vytvářet NIC team a nad ním virtuální switch.
    • Spojením obou výše popsaných funkcí docílíte zvýšení propustnosti sítí jak pro VM, tak pro live migrace a zároveň snížíte náklady na adaptéry a zjednodušíte správu.
  • Virtual Machine Multi Queues (VMMQ)
    • Vylepšují propustnost virtuálních adaptérů alokováním několika hardwarových front. Díky tomu lze rozprostřít provoz do přiřazených front a snížit tím délku fronty provozu.
  • Quality of Service (QoS) for Software-Defined Networks (SDN)
    • Umožňuje spravovat priority síťového provozu pomocí definovaných pravidel v rámci SDN.
  • Storage Quality of Service (Storage QoS)
    • Umožňuje nově definovat politiky na více úrovních než jen disk a tyto politiky pak zajišťují předvídatelné a vynutitelné využití pásma propustnosti na Scale-Out File Server(SOFS) clusteru
  • Resilient File System (ReFS)
    • Nově přináší dramatické změny ve výkonnosti při práci s virtuálními disky oproti NTFS. Operace které dříve trvaly desítky minut až hodiny jsou nyní hotové v jednotkách až desítkách sekund.

Security

  • Linux Secure boot
    • U vybraných linuxových distribucích provozovaných ve VM generace 2 je nyní podporován Secure boot.
  • Host resource protection
    • Umožňuje aktivovat ochranu před závadným nadužíváním systémových prostředků virtuální mašinou. V případě že VM vykazuje závadné chování, je jí přiděleno méně prostředků. Tato funkce je by default vypnuta.
  • Shielded Virtual Machines
    • Poskytují vlastníkům virtuálních mašin bezpečí díky možnosti využívat virtuální TPM a definovat zdravé hosty na kterých lze VM provozovat. Díky tomu lze VM šifrovat pomocí Bitlockeru a zabránit jejímu spuštění na neoprávněných hostech. Při zapnutí Shielded VM je také Hyper-V administrátorům odepřen přístup na konzoli VM a k diskům. Můžete tak provozovat své VM i na hostech nad kterými nemáte kontrolu, aniž byste se museli obávat kompromitace dat a služeb ze strany správců hostů.
  • Windows Containers
    • Umožňují provozování spousty vzájemně izolovaných aplikací na jednom operačním systému. K dispozici jsou dva typy kontejnerů – “Windows Server Container” a “Hyper-V Container“. Liší se mírou izolace.

 

Kam dál?

Pokud Vás novinky v Hyper-V 2016 zaujali a chcete se o nich dozvědět více, přijďte 17. 8. na konferenci CoreStart (povinná registrace: https://www.corestart.cz/#!/register), kde se těmto novinkám budeme podrobně celý den věnovat.

Od konce září se s vydáním Windows Server 2016 můžete těšit na seriál novinek v Hyper-V 2016, kde se těmto jednotlivým funkcím budu podrobně věnovat.

Na Technetu už jsou k dispozici také články popisující jednotlivé funkce a lze už také dohledat nějaké blog posty napříč MVP komunitou.

Pište mi prosím do komentářů případné dotazy a také které funkce Vás nejvíce zajímají.

Těším se na setkání na konferenci!

 

Kamil Roman

Nezávislý konzultant a lektor

Seriál – Novinky v Hyper-V TP3: Nano server

Vítejte u dalšího dílu novinek o virtualizaci Hyper-V – tentokrát zaměřeného na Nano server. Protože nedávno vyšla další Technical Preview – TP3, podíváme se také rovnou na novinky v Nano serveru s ní související.

Nano server je nová edice Windows serveru, která je speciálně zaměřená na virtualizaci. Jednak klasickou Hyper-V, ale také virtualizaci prostředí OS pomocí kontejnerů. Kvůli tomuto specifickému zaměření je možné tuto edici velmi optimalizovat a dosáhnout toho, co se povedlo v Technical Preview 3 – virtualizační platformy s hypervisorem která se se vším všudy co se týká Hyper-V a clusterování vejde na přibližně 500MB prostoru! Jen pro srovnání – běžný Windows Server po čisté instalaci zabere přibližně 9GB! Tím pádem se dostáváme s velikostí na přibližně 1/18 obsazeného prostoru na disku. Asi si dokážete představit, že ušetřený prostor vznikl odstraněním velkého množství komponent a optimalizací toho nejzákladnějšího jádra Windows serveru. To se projeví nejen na disku, ale také v paměti a na procesoru – do paměti se načítá podstatně méně procesů a knihoven a stejně tak se snižuje zatížení procesoru a zrychlují odezvy parent partition.

 

Tyto změny mají samozřejmě své projevy v možnostech systému a proto v TP3 není možná prakticky žádná lokální správa systému. Proto už samotný proces nasazení vyžaduje přípravu bezobslužné instalace, při které provedete základní konfiguraci a připojení do domény, po kterém můžete spravovat Nano server vzdáleně. Byť je Nano server lokálně nespravovatelný, tak pomocí vzdálené správy můžete provádět běžné úkony správy, na které jste s Hyper-V zvyklí – to znamená připojení a ovládání pomocí Hyper-V manageru, přidání do clusteru, správa clusteru, správa pomocí Powershellu (i když v tuto chvíli v určitých oblastech omezená). Přestože se v tuto chvíli o spojení Nano serveru s VMM nehovoří, očekávám přidání podpory v některém z pozdějších Technical Preview buildů. Další zajímavou možností správy je Microsoft Azure Stack, který byl oznámen na konferenci Microsoft Ignite a je nástupcem Windows Azure Packu. Správa virtualizace z webové konzole – no máme se na co těšit! =)

 

V TP3 není Nano server ještě plnohodnotnou náhradou Windows Server core pro Hyper-V, protože mu chybí některé funkcionality plného Hyper-V. To je ovšem pouze dočasná záležitost do doby vydání dalších Technical Preview buildů. Každopádně pro běžný běh virtuálních mašin lze nasadit k testování už nyní. Při vydání v RTM verzi by měl Nano server být 100% funkční pro Hyper-V a Hyper-V clustering a hlavně by měl být tou primární edicí, kterou zvolíte pro nasazení virtualizace na Hyper-V.

 

Nano server ovšem není pouze podvozkem pro Hyper-V, ale také pro kontejnery. To, co je na kontejnerech zajímavé z pohledu Hyper-V, jsou takzvané Hyper-V kontejnery, které umožňují provozovat Hyper-V nad Hyper-V!!! Funkce, na kterou jsem se těšil spoustu let! Tato skvělá novinka umožní vytvářet velmi zajímavé scénáře na školeních, přednáškách a při případném testování! To znamená, že pokud si budete chtít ve Windows Server 2016 otestovat různé scénáře a chování clusteru, bude Vám díky Hyper-V kontejnerům stačit jeden fyzický stroj! Samozřejmě to bude mít drobný dopad na výkonost, ale díky optimalizacím provedeným v Nano serveru ten dopad nebude tak dramatický jako by to bylo v případě plnohodnotného Windows Serveru. Pokud mě nějaká funkce v novém TP3 opravdu potěšila, tak je to právě tato!

 

Na funkci Hyper-V kontejnerů se v rámci seriálu zcela určitě ještě později podíváme, ale prozatím se v dalších dílech vrhneme na novinky v clusterování.

 

V ukázce níže se podíváme na to, jak tedy Nano server získat, připravit a nasadit i na to, jak je to tedy s možnostmi lokální správy.

 

Na závěr ještě připomínám, že instalační image Windows Server Technical Preview 3 naleznete na webu http://www.microsoft.com/en-us/evalcenter/evaluate-windows-server-technical-preview .

 

U příštího dílu novinek o clusterování Na shledanou!

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: ReFS vylepšení pro Hyper-V

Vítejte u dalšího dílu ze seriálu novinek v Hyper-V ve Windows Server Technical Preview 2 – tentokrát se zaměřením na ReFS. Tento díl bude specifický dvěma způsoby – za prvé bude krátký a za druhé poslední ze série novinek v neclusterované verzi. Následující díl se již bude věnovat novinkám na clusteru a jeho první pokračování přijde na začátku září.

Pojďme si tedy říct co skvělého nám nová verze ReFS přináší – pro virtualizaci je to velmi příjemná drobnost – vytváření fixních VHD souborů během okamžiku.
Pro okamžité vytvoření fixního VHD libovolné velikosti stačí naformátovat jednotku pomocí ReFS. Jakmile dáte vytvořit fixní disk na takto naformátované jednotce, systém alokuje prostor na disku aniž by reálně procházel celou alokovanou oblast.
To je dost zásadní změna oproti NTFS, kde se při vytváření fixního disku zapisuje celá alokovaná oblast – jinak řečeno je nutné zapsat na disk logickou velikost vytvářeného disku.

Výsledkem je vytvoření fixního pevného disku na ReFS disku v jednotkách sekund oproti minutám až desítkám minut na NTFS.

Podívejte se na praktickou ukázku ve videu níže. Za kvalitu zvuku se omlouvám – pískot vznikl při nahrávání záteží na disku a nepodařilo se mi ho odstranit.

U dalšího pokračování v září na shledanou!