Seriál – Novinky v Hyper-V TP3: Nano server

Vítejte u dalšího dílu novinek o virtualizaci Hyper-V – tentokrát zaměřeného na Nano server. Protože nedávno vyšla další Technical Preview – TP3, podíváme se také rovnou na novinky v Nano serveru s ní související.

Nano server je nová edice Windows serveru, která je speciálně zaměřená na virtualizaci. Jednak klasickou Hyper-V, ale také virtualizaci prostředí OS pomocí kontejnerů. Kvůli tomuto specifickému zaměření je možné tuto edici velmi optimalizovat a dosáhnout toho, co se povedlo v Technical Preview 3 – virtualizační platformy s hypervisorem která se se vším všudy co se týká Hyper-V a clusterování vejde na přibližně 500MB prostoru! Jen pro srovnání – běžný Windows Server po čisté instalaci zabere přibližně 9GB! Tím pádem se dostáváme s velikostí na přibližně 1/18 obsazeného prostoru na disku. Asi si dokážete představit, že ušetřený prostor vznikl odstraněním velkého množství komponent a optimalizací toho nejzákladnějšího jádra Windows serveru. To se projeví nejen na disku, ale také v paměti a na procesoru – do paměti se načítá podstatně méně procesů a knihoven a stejně tak se snižuje zatížení procesoru a zrychlují odezvy parent partition.

 

Tyto změny mají samozřejmě své projevy v možnostech systému a proto v TP3 není možná prakticky žádná lokální správa systému. Proto už samotný proces nasazení vyžaduje přípravu bezobslužné instalace, při které provedete základní konfiguraci a připojení do domény, po kterém můžete spravovat Nano server vzdáleně. Byť je Nano server lokálně nespravovatelný, tak pomocí vzdálené správy můžete provádět běžné úkony správy, na které jste s Hyper-V zvyklí – to znamená připojení a ovládání pomocí Hyper-V manageru, přidání do clusteru, správa clusteru, správa pomocí Powershellu (i když v tuto chvíli v určitých oblastech omezená). Přestože se v tuto chvíli o spojení Nano serveru s VMM nehovoří, očekávám přidání podpory v některém z pozdějších Technical Preview buildů. Další zajímavou možností správy je Microsoft Azure Stack, který byl oznámen na konferenci Microsoft Ignite a je nástupcem Windows Azure Packu. Správa virtualizace z webové konzole – no máme se na co těšit! =)

 

V TP3 není Nano server ještě plnohodnotnou náhradou Windows Server core pro Hyper-V, protože mu chybí některé funkcionality plného Hyper-V. To je ovšem pouze dočasná záležitost do doby vydání dalších Technical Preview buildů. Každopádně pro běžný běh virtuálních mašin lze nasadit k testování už nyní. Při vydání v RTM verzi by měl Nano server být 100% funkční pro Hyper-V a Hyper-V clustering a hlavně by měl být tou primární edicí, kterou zvolíte pro nasazení virtualizace na Hyper-V.

 

Nano server ovšem není pouze podvozkem pro Hyper-V, ale také pro kontejnery. To, co je na kontejnerech zajímavé z pohledu Hyper-V, jsou takzvané Hyper-V kontejnery, které umožňují provozovat Hyper-V nad Hyper-V!!! Funkce, na kterou jsem se těšil spoustu let! Tato skvělá novinka umožní vytvářet velmi zajímavé scénáře na školeních, přednáškách a při případném testování! To znamená, že pokud si budete chtít ve Windows Server 2016 otestovat různé scénáře a chování clusteru, bude Vám díky Hyper-V kontejnerům stačit jeden fyzický stroj! Samozřejmě to bude mít drobný dopad na výkonost, ale díky optimalizacím provedeným v Nano serveru ten dopad nebude tak dramatický jako by to bylo v případě plnohodnotného Windows Serveru. Pokud mě nějaká funkce v novém TP3 opravdu potěšila, tak je to právě tato!

 

Na funkci Hyper-V kontejnerů se v rámci seriálu zcela určitě ještě později podíváme, ale prozatím se v dalších dílech vrhneme na novinky v clusterování.

 

V ukázce níže se podíváme na to, jak tedy Nano server získat, připravit a nasadit i na to, jak je to tedy s možnostmi lokální správy.

 

Na závěr ještě připomínám, že instalační image Windows Server Technical Preview 3 naleznete na webu http://www.microsoft.com/en-us/evalcenter/evaluate-windows-server-technical-preview .

 

U příštího dílu novinek o clusterování Na shledanou!

Seriál – Novinky v Hyper-V TP3: Změny v rozhraní

Po krátké pauze opět vítejte u seriálu novinek Hyper-V ve Windows Server Technical Preview – tentokrát ovšem už ve verzi TP3. Microsoft uprostřed srpna vydal v pořadí už třetí Technical Preview a i tato preview přidává spoustu dalších novinek. V oblasti Hyper-V se toho moc nového neobjevilo, ale došlo k vylepšení některých již představených funkcí a k zohlednění feedbacku od uživatelů.

Díky tomu se mění možnosti grafického rozhraní Windows Serveru a pro virtualizaci velmi důležitý Nano server. O Nano serveru si povíme v následujícím článku, protože konečně nazrál čas představit ho v plné své kráse. V tomto článku se podíváme na změny v plném serveru, které na jednu stranu velmi potěší a na druhou stranu zamrzí.

Při instalaci Windows Serveru zůstává zachována možnost instalace v core verzi, ale nyní se opět vrací plnohodnotné grafické prostředí vycházející z rozhraní Windows 10. V tomto případě Microsoft vyslyšel velké množství ohlasů požadujících navrácení grafického prostředí do instalačního menu.

Windows Server TP3 desktop

Windows Server TP3 desktop

Přestože jste si mohli v TP2 plnohodnotné grafické prostředí přidat po dokončení instalace, testeři Windows Serveru byly kvůli chybějící grafické variantě značně nesví. Všechno má ale svá pro a proti.

Microsoft sice navrátil tuto možnost zpátky do setupu, ale odebral možnost přechodu mezi těmito variantami! A to je hodně zásadní změna – vždyť tuto možnost přinesl Windows Server 2012 a nyní o ni zase přijdeme.

Windows Server TP3 setup

Windows Server TP3 setup

Microsoft tuto změnu vysvětluje závislostmi na grafických komponentách po dokončení instalace. Ostatně jisté náznaky se objevily už v TP2 kdy nebylo možné kupříkladu přes grafické rozhraní provést správu updatů.

Uvidíme, jestli nějaké změny v této oblasti přinese TP4 – osobně velmi doufám, že potíže se závislostmi vyřeší a navrátí tuto možnost zpět. Nechme se překvapit!

Příště se tedy můžete těšit na informace o stále zajímavějším Nano serveru a jeho využití pro virtualizaci. Dozvíte se jak Nano server nasadit, konfigurovat a jak ho připravit pro Hyper-V.

Na shledanou u dalšího dílu!

Windows Server Technical Preview 3 je na světě!

Windows Server 2016 TP3

Microsoft včera uvolnil další testovací verzi Windows Serveru a System Centeru – Technical Preview 3!

V Hyper-V samotném se v novém TP3 nic zásadního oproti TP2 nemění. Co se ovšem mění jsou přidružené služby a funkce:

  • Windows Server Containers – jedná se o první veřejnou verzi s touto novou funkcionalitou.
  • Nano server – dostal do vínku konečně nějaké to rozhraní (po vzoru VMware hypervisoru) pro zobrazení informací o síti a základní správu sítě.
  • SDN (Software Defined Networking) – za virtualizaci hlavně podpora L4 load balanceru, vylepšení NVGRE Gateway a nový Network Controller pro automatizaci konfigurace virtuálních i fyzických sítí.
  • Security – vylepšení v oblasti zabezpečení VMs – tzv. Shielded VMs.

Podrobnější informace se můžete dočíst na blogu Microsoftu What’s new in Windows Server 2016 and System Center 2016 Technical Preview 3 a také na Technetu What’s New in Windows Server 2016 Technical Preview 3 kde naleznete mnohem podrobnější informace!

Testovací verze je ke stažení v EvalCentruWindows Server 2016 Technical Preview 3

V nejbližších týdnech přinesu informace o novinkách na tomto blogu.

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: ReFS vylepšení pro Hyper-V

Vítejte u dalšího dílu ze seriálu novinek v Hyper-V ve Windows Server Technical Preview 2 – tentokrát se zaměřením na ReFS. Tento díl bude specifický dvěma způsoby – za prvé bude krátký a za druhé poslední ze série novinek v neclusterované verzi. Následující díl se již bude věnovat novinkám na clusteru a jeho první pokračování přijde na začátku září.

Pojďme si tedy říct co skvělého nám nová verze ReFS přináší – pro virtualizaci je to velmi příjemná drobnost – vytváření fixních VHD souborů během okamžiku.
Pro okamžité vytvoření fixního VHD libovolné velikosti stačí naformátovat jednotku pomocí ReFS. Jakmile dáte vytvořit fixní disk na takto naformátované jednotce, systém alokuje prostor na disku aniž by reálně procházel celou alokovanou oblast.
To je dost zásadní změna oproti NTFS, kde se při vytváření fixního disku zapisuje celá alokovaná oblast – jinak řečeno je nutné zapsat na disk logickou velikost vytvářeného disku.

Výsledkem je vytvoření fixního pevného disku na ReFS disku v jednotkách sekund oproti minutám až desítkám minut na NTFS.

Podívejte se na praktickou ukázku ve videu níže. Za kvalitu zvuku se omlouvám – pískot vznikl při nahrávání záteží na disku a nepodařilo se mi ho odstranit.

U dalšího pokračování v září na shledanou!

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: Powershell direct

Vítejte u pokračování seriálu novinek Hyper-V ve Windows Server Technical Preview 2. Tématem tohoto dílu je skvělá novinka Powershell Direct. Jak už název napovídá, bude se týkat Powershellu.

Tato nová funkce přináší velmi příjemnou změnu v oblasti správy virtuálních mašin a také při deploymentu. Díky Powershell direct totiž můžete provádět management a deployment úlohy s virtuální mašinou aniž byste s ní museli být spojeni po síti. Nemusíte díky tomu řešit připojení do VM, která ještě nemá nastavenou síť, nebo je izolovaná od management sítě pomocí VLAN nebo striktních FW pravidel.

A jak že to vlastně funguje? Powershell direct umožňuje vytvořit Powershell session skrze integration services (VMbus) přímo z Hyper-V hostu. Spustíte Powershell konzoli a připojíte se do session VM podobně jako po síti.

Syntaxe pro připojení je:

Enter-PSSession -VMName <VirtualMachineName> [-Credential <Domain\login>]
nebo
Enter-PSSesion -VMID <VirtualMachineGUID> [-Credential <Domain\login>]

Pokud nezadáte parametr -Credential, tak se nic neděje. Powershell se vás vždy zeptá na přihlašovací údaje. Jakmile se připojíte do VM, můžete provádět běžné Powershell operace jak jste zvyklí ze vzdálených session.

Jak tedy tušíte, je tato funkce ideální při přípravě VM pro provoz rovnou do produkčního prostředí či pro přípravu demíček a testovacích mašin – ostatně o tom se budete moci přesvědčit osobně na WUG meeting akcích na podzim na téma novinek které připravuji.

Prakticky se můžete seznámit s touto funkcí ve videu níže.

V dalším díle Vás čekají novinky v ReFS pro Hyper-V. Poté již trochu přitvrdíme a budou následovat demíčka související s clusterováním.

Na shledanou u dalšího dílu!

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: Production checkpoints

V tomto díle seriálu novinek z Hyper-V Technical Preview 2 budeme zkoumat novou funkci Production checkpoints. Tato funkce Vám sníží počet možných komplikací při obnovení VM do nějakého checkpointu. Jak to dělá? K čemu slouží? To se dozvíte níže a v přiloženém videu!

Production checkpoints je další evoluční stupeň při práci s VM. Zjednodušeně řečeno se jedná o rozšíření, které Vám umožní provést checkpoint, ke kterému se budete moci vrátit i na produkčních VM. Kouzlo spočívá v tom, že narozdíl od standardních checkpointů dochází u produkčních mimo jiné k interakci s aplikacemi a službami uvnitř VM. Díky tomu lze vytvořit checkpoint, který obsahuje konzistentní data.

Toho je dosaženo dvěma klíčovými postupy.

  1. Parent partition před vytvářením checkpointu předá informaci o plánovaném checkpointu do VM a ta na základě této informace vynutí u aplikací a služeb uvedení dat do konzistentního stavu. Pokud je Vám to povědomé, tak zcela správně tušíte, že je to založeno na stejném principu jako zálohování pomocí VSS. Díky tomu jsou data uvedena do konzistentního stavu a teprve poté je vytvořen rozdílový disk. To samo o sobě nestačí, a proto je tu ještě druhá část.
  2. Spousta aplikací a služeb si samozřejmě drží některá data v operační paměti. To je často zdrojem problémů při obnovení VM do staršího checkpointu. Služby ve VM se najednou proberou zničehonic pamatujíc si své data a nastavení z doby kdy proběhl checkpoint. Jenže tato data a nastavení už dávno nemusí být platná a než si to stihne služba uvědomit (jestli vůbec), může již dojít k poškození služby/dat. Proto jsou production checkpoints vytvářeny i na běžících VM bez obsahu operační paměti.

Ve výsledku to znamená, že pokud vytvoříte production checkpoint, služby uvnitř VM jsou požádány o uvedení dat do konzistentního stavu, poté je vytvořen rozdílový disk a jede se dál. Při obnovení do production checkpointu pak VM startuje jako by byla při vytváření checkpointu vypnutá.

Samozřejmě je pamatováno i na stav, kdy production checkpoints vytvořit nelze a v takovém případě můžete povolit v nastavení vytvoření standardního checkpointu.

Co je tedy nutné aby production checkpoint proběhl? Podporovaný operační systém, který je nastartován, komunikuje pomocí integration services s parent partition a má služby které podporují VSS. Dále je nutné production checkpoints v nastavení VM povolit.

Více se o této funkci dozvíte v přiloženém videu. V dalším díle se můžete těšit na Powershell direct. Těším se na Vaše komentáře a otázky!

Seriál – Novinky v Hyper-V TP2: Hot add/remove vNIC

V předchozích dílech jsme se zaměřili na změny ve verzování konfigurace VM, vylepšení vzdálené správy a změnu statické paměti za běhu VM. V tomto díle se podíváme na jednoduchou, ale přesto velmi zajímavou novinku v aktuální testovací verzi Windows Server Technical Preview 2 – hot add/remove vNIC. Co nám novinka přináší a čím je zajímavá?

Tato novinka nám umožní provádět změny v počtu virtuálních síťových karet za běhu virtuální mašiny. Doposud jste za běhu VM mohli provádět pouze omezenou sadu změn v konfiguraci již existujících vNIC – jako například připojení k existujícímu virtuálnímu switchi, nebo třeba změna Network QoS. Pokud jste ale chtěli za chodu VM připojit další vNIC nebo nějakou existující odebrat, měli jste smůlu. V případě že jste tedy provozovali třeba virtuální router, bylo nutné s přidáním další sítě pro routování počítat s výpadkem.

To se ovšem s příchodem nového Hyper-V TP 2 mění. Stačí pouze ve vlastnostech běžící VM přidat ze sekce “Add hardware” další síťovku a připojit ji k některému virtuálnímu switchi. Nová síťovka se okamžitě nainstaluje do běžící VM a vy ji rovnou můžete začít používat.

Pokud chcete vNIC odebrat, stačí opět pouze ve vlastnostech VM odebrat síťovku ze seznamu zařízení.

Samozřejmě je potřeba k této funkci přistupovat s rozumem a dávat si pozor na neuvážené změny. Je třeba si uvědomit, že pokud odeberete síťovku a později ji přidáte jako novou k původnímu switchi, bude se přesto jednat o novou síťovku s novou MAC adresou a novým HWID – s ohledem na to samozřejmě ve VM přijdete o případné statické nastavení či IP konfiguraci z DHCP.

Pojďme se tedy v ukázce podívat jak na to.

Příště se zaměříme na dost zásadní změnu pro obrovské množství Hyper-V adminů – Production checkpoints. Rozhodně se máte na co těšit!